Rekonstrukce objektů s boletickým panelem

Uvolňování azbestových vláken při rekonstrukci Boletických panelů

Častá otázka: Uvolňuje se azbest?

Mnohokrát jsem byl dotazován, zda při rekonstrukci obvodového pláště z tzv. Boletického panelu dochází k uvolňování azbestových vláken. Na internetu najdete mnoho stavebních firem, které tvrdí, že azbest je jen strašák a že zvládnou výměnu oken i celého pláště bez jakýchkoliv problémů.

Ale jaká je skutečnost?

Jak ji lze zjistit?

Odpověď získáte jedině tehdy, pokud byste tyto práce nechali provádět v nevětraném prostoru. Takový prostor by zabránil úniku případně uvolněných vláken do venkovního prostředí. Současně by bylo potřeba provádět měření koncentrace respirabilních vláken.

Předpokládám, že pokud tyto firmy měření provádí, tak zdaleka ne vždy v souladu s platnou legislativou, která například stanoví, že měřený prostor nesmí být před a v průběhu měření větrán.

Co ukazují skutečná měření?

Osobně jsem provedl stovky měření při rekonstrukci boletických panelů. Mohu říci, že i při nejšetrnější demontáži se azbestová vlákna uvolňují — a to v koncentracích od 2 000 až po 50 000 vláken/m³.

Bylo by téměř nepochopitelné, kdyby se nic nenaměřilo. Důvodem je samotná konstrukce panelů: při výstavbě docházelo k zakrývání spojů mezi rámy deskovými materiály z vnitřní strany. Tyto krycí desky často překrývají rámy oken a při rekonstrukci je nutné je demontovat.

Rizikové situace při demontáži

Pouhá demontáž těchto krytů je riziková – nejen kvůli mechanickému uvolnění vláken, ale i kvůli lidskému faktoru. Drobné úlomky se často nesbírají, zůstávají volně ležet, jsou pošlapány a rozdrceny na menší části, čímž se zvyšuje riziko kontaminace.

Sekundární kontaminace izolační vatou

Dalším problémem je původní izolační vata. Ta sice neobsahuje azbest sama o sobě, ale mohla být kontaminována při výrobě nebo při instalaci panelů, kdy docházelo k jejímu zaklápění azbestovými materiály.

Falešný pocit bezpečí

Některé firmy tvrdí, že demontují azbest „tak opatrně“, že se nic neuvolní. Zeptejte se jich, zda si prostor oddělí od zbytku budovy – často odpověď zní „jen tak naoko“.

Argumentují tím, že tam, kde se nic neuvolňuje, není co oddělovat. Ve skutečnosti spoléhají na to, že případné vlákno „odfoukne vítr ven“. Takto kontaminovaný vzduch ale může být velmi nebezpečný.

Měření až po stavbě? Velký problém

Častou praxí je měřit kvalitu ovzduší až po dokončení stavby – často až před kolaudací. Tím ale stavebníci ignorují fakt, že většinu prachu mohli mezitím vdechnout dělníci, dozor i další přítomní. Navíc se azbestový prach může šířit i do prostor, které nebyly původně stavebně dotčeny.

Jak by měla probíhat kontrola?

Zcela samostatnou kapitolou je počet a rozmístění měření, která by měla prokázat, že prostor je bez azbestu. V ČR bohužel neexistuje legislativa, která by počet vzorků určovala, ale lze se řídit normou ČSN ISO EN 16000-7, která vychází z německé normy VDI 3492.

Podle této normy by se mělo:

  • v každé místnosti větší než 10 m² provést minimálně dvě měření,
  • v chodbách pak každých 15 metrů dva vzorky.

Odpovědnost a prokazování viny

Po několika měsících je téměř nemožné stavební firmě prokázat, že azbestový prach nalezený uvnitř budovy je její vinou. Stačí se podívat na případy zamořených škol z minulého roku — většina z nich skončila bez odpovědnosti konkrétního viníka.

05. 09. 2012 / Autor: editor

Galerie

Články

Čištění školských objektů od respirabilních vláken

Problém respirabilních vláken ve školách: Opravdu chráníme zdraví dětí? Naše zkušenost s konzultacemi Také my jsme byli opakovaně osloveni, abychom poradili s problematikou čištění školských zařízení od respirabilních vláken. Schválně …


Číst celé

Je možné mít koncentraci azbestu nula?

Často dnes můžete v médiích slyšet, že naměřená koncentrace azbestu v prostředí sanovaných objektů specializovanou firmou byla nula.Některé firmy se dokonce ve svých prezentacích těmito nulami chlubí. Jaká je však …


Číst celé